Jdi na obsah Jdi na menu
 


Čtyři smíření Carnegieho aneb Jak se přenést přes špatné období

Dostal jsem bezkontaktní kartu. V supermarketu nefungovala buď ona,Dostal jsem bezkontaktní kartu. V supermarketu nefungovala buď ona, nebo terminál. Neměl jsem v hotovosti ani floka. Co teď? Pokladní se usmála: „Pane, smiřte se s tím, že to nejde. Vidím Vás tu často. Zaplatím stovku ze svého a až půjdete kolem, vrátíte mi ji, ano?“ Vykolejila mě. Poděkoval jsem jí za krásné ráno. „Ne, já mám krásné ráno, protože jsem Vám pomohla.“ A já si uvědomil, že šťastní lidé stále hledají způsoby, jak jiným pomoci. Zatímco ti nespokojení se pořád ptají: „Co dnes udělá někdo pro mě?“

Hlavně použila jedno pozoruhodné slovo: smíření.

Vzpomněl jsem si, jak Andrew Carnegie (1835 – 1919), druhý nejbohatší muž 20. století s majetkem 300 miliard dolarů, uvedl soubor 4 smíření, která jsou nezbytná k úspěchu.

 

Smiřte se s nedokonalostí

Přestaňme od lidí a vnějších okolností očekávat dokonalost a začneme oceňovat jejich přednosti. Nedokonalost je užitečná, protože z ní plynou chyby, z chyb ponaučení a z ponaučení zkušenosti vedoucí ke zlepšení. Carnegie nabádal: „Tolerujte nedokonalost jiných. I dobří lidé mohou dělat špatná rozhodnutí. Neznamená to, že jsou špatní, ale že jsou lidé.“ Smiřme se i se svou nedokonalostí. S tím, že děláme chyby a hledáme cestu. Objevujme. Až ji nalezneme, bude to skvělý pocit. Ne samozřejmost pana Neomylného.

Smiřte se s přítomností

Tak jako si vážíte sebe, vemte i dnešek. „Každý den nemusí být dobrý, ale v každém dni je něco dobrého,“ podotýkal Carnegie. Nepropásněte žádný den, ani ten dnešní, i když se zdá, že k ideálu má daleko. Neodkládejte svůj cíl na jindy. Naopak, zkuste to NAVZDORY dnešku. Ostatně se říká, že postel je večer nejměkčí po namáhavé cestě.

Smiřte se svou intuicí

Žádný člověk nemůže být šťastný, jestliže ignoruje své potřeby. Proč se necítíte „paf“ uvnitř limuzíny, když jiní o ní básní a navíc je tak drahá? Protože jste jiní a Vaše srdce ji nepotřebuje. Zato potřebuje něco jiného, čím jiní možná opovrhují. „Chcete-li být šťastní, naslouchejte svým cílům. Už cesta k nim Vás naplní,“ říká Carnegie. Nezáleží na tom, o jakou cestu jde. Někdo by ji nebral, nerozuměl by jí. Protože on není Vy. Carnergie k tomu dodává: „Kdo jedná podle intuice, dělá správné věci, i když se nikdo jiný nedívá.“

 

Smiřte se se zranitelností

Neumíte se oprostit od kritiky jiných? Těžko se vnitřně vzpíráte nadřízeným, kolegům, rodičům? Berete si, jak Vás odrazují a srážejí? Přestáváte si věřit? Já se ptám: No a?

Všimli jste si, že jsme jen lidé, ne stroje?

„Všichni potřebujeme druhé šance, protože nežijeme v dokonalém světě a napoprvé se nám většinou nic nepovede. Druhá šance je příležitost k růstu,“ zdůrazňuje Carnegie s tím, že úspěch je vrchol mnoha neúspěchů. Rosteme tehdy, když si myslíme, že už je konec, a přesto uděláme ještě krok a tím ujdeme delší cestu. Jen najít odvahu zvednout se a dát si vždy ještě jednu šanci. Mějte před očima Dereka Redmonda„Že něco nejde momentálně podle plánu, ještě neznamená, že to nestojí za to,“ uzavírá Carnegie.

Mám ho rád. Hlavně jeho myšlenku: „Nenesme balvany problémů na zádech. Shoďme je pod nohy a použijme jako odrazový můstek.“ Život je cesta, po níž jdeme jen jednou. Žádná další už nebude. Smiřme se s tím a pak zvýšíme naději, že život nepromarníme.

Neměl jsem v hotovosti ani floka. Co teď? Pokladní se usmála: „Pane, smiřte se s tím, že to nejde. Vidím Vás tu často. Zaplatím stovku ze svého a až půjdete kolem, vrátíte mi ji, ano?“ Vykolejila mě. Poděkoval jsem jí za krásné ráno. „Ne, já mám krásné ráno, protože jsem Vám pomohla.“ A já si uvědomil, že šťastní lidé stále hledají způsoby, jak jiným pomoci. Zatímco ti nespokojení se pořád ptají: „Co dnes udělá někdo pro mě?“

Hlavně použila jedno pozoruhodné slovo: smíření.

Vzpomněl jsem si, jak Andrew Carnegie (1835 – 1919), druhý nejbohatší muž 20. století s majetkem 300 miliard dolarů, uvedl soubor 4 smíření, která jsou nezbytná k úspěchu.

 

Smiřte se s nedokonalostí

Přestaňme od lidí a vnějších okolností očekávat dokonalost a začneme oceňovat jejich přednosti. Nedokonalost je užitečná, protože z ní plynou chyby, z chyb ponaučení a z ponaučení zkušenosti vedoucí ke zlepšení. Carnegie nabádal: „Tolerujte nedokonalost jiných. I dobří lidé mohou dělat špatná rozhodnutí. Neznamená to, že jsou špatní, ale že jsou lidé.“ Smiřme se i se svou nedokonalostí. S tím, že děláme chyby a hledáme cestu. Objevujme. Až ji nalezneme, bude to skvělý pocit. Ne samozřejmost pana Neomylného.

Smiřte se s přítomností

Tak jako si vážíte sebe, vemte i dnešek. „Každý den nemusí být dobrý, ale v každém dni je něco dobrého,“ podotýkal Carnegie. Nepropásněte žádný den, ani ten dnešní, i když se zdá, že k ideálu má daleko. Neodkládejte svůj cíl na jindy. Naopak, zkuste to NAVZDORY dnešku. Ostatně se říká, že postel je večer nejměkčí po namáhavé cestě.

Smiřte se svou intuicí

Žádný člověk nemůže být šťastný, jestliže ignoruje své potřeby. Proč se necítíte „paf“ uvnitř limuzíny, když jiní o ní básní a navíc je tak drahá? Protože jste jiní a Vaše srdce ji nepotřebuje. Zato potřebuje něco jiného, čím jiní možná opovrhují. „Chcete-li být šťastní, naslouchejte svým cílům. Už cesta k nim Vás naplní,“ říká Carnegie. Nezáleží na tom, o jakou cestu jde. Někdo by ji nebral, nerozuměl by jí. Protože on není Vy. Carnergie k tomu dodává: „Kdo jedná podle intuice, dělá správné věci, i když se nikdo jiný nedívá.“

 

Smiřte se se zranitelností

Neumíte se oprostit od kritiky jiných? Těžko se vnitřně vzpíráte nadřízeným, kolegům, rodičům? Berete si, jak Vás odrazují a srážejí? Přestáváte si věřit? Já se ptám: No a?

Všimli jste si, že jsme jen lidé, ne stroje?

„Všichni potřebujeme druhé šance, protože nežijeme v dokonalém světě a napoprvé se nám většinou nic nepovede. Druhá šance je příležitost k růstu,“ zdůrazňuje Carnegie s tím, že úspěch je vrchol mnoha neúspěchů. Rosteme tehdy, když si myslíme, že už je konec, a přesto uděláme ještě krok a tím ujdeme delší cestu. Jen najít odvahu zvednout se a dát si vždy ještě jednu šanci. Mějte před očima Dereka Redmonda„Že něco nejde momentálně podle plánu, ještě neznamená, že to nestojí za to,“ uzavírá Carnegie.

Mám ho rád. Hlavně jeho myšlenku: „Nenesme balvany problémů na zádech. Shoďme je pod nohy a použijme jako odrazový můstek.“ Život je cesta, po níž jdeme jen jednou. Žádná další už nebude. Smiřme se s tím a pak zvýšíme naději, že život nepromarníme.

zdroj: http://www.firstclass.cz

 
 

 

Portrét


Mail list



Statistiky

Online: 1
Celkem: 78701
Měsíc: 1127
Den: 89